04. 06. 2021Odborný článek
Štvali vás někdy lidé, kteří všechno okecají, ze všeho se vymluví, všechno si zařídí tak, aby se jim to hodilo? Nebo jste se setkali s opovržením díky tomu, že jste se uměli domluvit a vyjednat si co potřebujete? Nebo jste patřili k těm, které posílala třída vyjednávat? Tu s třídním učitelem, tu s vedením školy či suplujícím vyučujícím?
Iritují vás dodnes umluvení a ukřičení lidé, kterých je všude plno a zabírají svými řečmi prostor? Kteří na sebe strhávají pozornost?
Měli jste někdy pocit, že lidé, kteří prošlapávají svým nápadům cestu, tím dělají jakousi politiku a je to vůči těm, kteří to nedělají, nespravedlivé?
Pak vězte, že se v tom okamžiku dotýkáte zásadní dovednosti, která svým nositelům přináší významnou konkurenční výhodu. Tou dovedností je schopnost vyprávět příběhy a jimi tvořit realitu.
„Poslaly jsme email, on to tak chtěl.“
Jednou za mnou po workshopu přišly dvě dívky - začínající redaktorky - a vyprávěly mi, jak vedení redakce nemá zájem o jejich skvělé nápady, i když říkají opak a vyzývají je ke sdílení tipů, které by mohly dělat jinak a lépe. Popsaly mi svůj projekt, který vypadal zajímavě a z mého pohledu opravdu mohl dobře zapadnout do strategie deníku. Obě velmi zklamané a rozladěné nezájmem svých nadřízených. Zeptala jsem se, komu to předložily ke schválení a ony mi odpověděly, že šéfredaktorovi. „Co vám na to řekl?“ Zeptala jsem se.
„Nic“, odpověděly.
„Jak nic? Něco vám říct musel.“
„No neřekl, on se vůbec neozval, už je to tři týdny.“
„A vy jste spolu o tom mluvili?“
„No, nemluvili“, vypadlo z nich.
„A jak jste mu to představily?“, doptávala jsem se v tušení toho, co mi řeknou.
„My jsme mu poslaly e-mail“, odpověděly unisono „a on na něj do dneška neodpověděl“, pokračovaly.
„A volaly jste mu alespoň, že mu návrh posíláte? Mluvily jste s ním o tom - jakkoliv? Na poradě, při obědě? Ve výtahu? Někde?“, zjišťovala jsem dál.
„Ne, proč? Poslaly jsme e-mail, tak jak chtěl.“ A pokračovaly popisem toho, jak je jejich nejvyšší šéf špatný a neschopný a co všechno si myslely, že se stane, až si jejich skvělý nápad přečte.
A bylo venku, proč to nezafungovalo. Poslat e-mail prostě většinou nestačí, byť je váš návrh geniální a pohnul by zeměkoulí.
Pokud svůj geniální nápad neumíte formulovat, přesvědčit o něm, tak neexistuje.
Dokud svou geniální myšlenku máte v hlavě, ale neumíte ji formulovat, tak neexistuje. Dokud o vašem nápadu nepřesvědčíte kolegy, šéfa, investora, nebo partnera - neexistuje. Pokud máte pocit, že všechny ty báječné věci, které ze sebe sypou ti druzí, jsou tytéž jako vaše myšlenky a cítíte, že je to nespravedlivé, protože vy jste ten nápad měli již dávno, jenom jste to nikomu „necpali“, je to ta správná chvíle, kdy si můžete říci, že se naučíte něco dělat jinak.
To „něco“ je umět vyprávět druhým lidem příběhy, které nesou vaše poselství, váš nápad. Místo věčné kritiky druhých (protože vy máte lepší nápad) se naučit navrhovat řešení, anebo pojmenovávat vaše nápady. Tím se stanete nejen zajímavým pro své okolí, ale vaše vnitřní uspokojení vzroste, protože se o své myšlenky minimálně podělíte. To samozřejmě neznamená, že musí být a budou bezpodmínečně akceptovány, ale již pocit, že se podílíme na řešení, může zařídit změnu pohledu a nálady. Protože hledání řešení je mnohem zajímavější a více sexy než hledání problému. A přiznejme si - v pitvání v problémech jsme v české kotlině opravdu hodně dobří. Je na čase to začít měnit. Protože hovor o problému problém neřeší. Naopak ho konzervuje, zvětšuje do olbřímích rozměrů, které nám často vezmou chuť a energii se jím vůbec zabývat. Můžete to začít dělat jinak a ušetřit si spoustu času a zbytečně vyplýtvané energie. Lidé jsou totiž bytosti společenské a pouta mezi sebou tvoří výhradně komunikací. A schopnost tuto komunikaci vědomě tvořit a formovat je jedna z nejdůležitějších sociálních dovedností. Kdo tohle umí, má významnou výhodu, která s ohledem na budoucnost bude nabývat na významu. Vědomý dialog má schopnost tvořit realitu, být tvůrcem a hybatelem změn. Dokáže ovlivňovat budoucnost a dávat jí smysl, který potřebujeme. Vím, že to možná zní hodně nabubřele, ale je to zkrátka tak.
Lidé, kteří psali dějiny, uměli vyjednávat, uměli se nadchnout pro společný cíl. Uměli vyprávět příběhy, ke kterým se druzí lidé připojovali a společným sdělením těchto příběhů vytvářeli realitu, ve které nyní žijeme. Takto byl vytvořen původně německy hovořícím Jungmannem český jazyk. Příběhem o nezávislosti Čechů na Rakousko-Uhersku vytvořil T.G. Masaryk základ pro samostatnou Československou republiku. Vyjednáváním a vytvářením obrazu smysluplného spojení vznikaly Spojené státy americké nebo Spojené arabské emiráty. Samozřejmě stejným způsobem uhranul jazykem a způsobem komunikace Němce Adolf Hitler a rozpoutal katastrofický válečný konflikt s nedozírnými následky, které stále vrhají stín až do našeho času. Soudobí vizionáři nás dokáží přesvědčit vyprávěním příběhů o jedinečnosti, že jejich nápady a produkty jsou přesně ty, které potřebujeme, a že je to správná cesta, po které máme jít.
Sílu jazyka jako materiálu pro konstruování reality dokládají investice, které lijí některé země (například Rusko) do fake news a různých konspiračních webů, společností a think-tanků, jejichž cílem není nic jiného než příběh, který si společnost v nějaké oblasti vypráví, vyprávět jinak. Narušit jej, znevěrohodnit a nabídnout jinou - „alternativní realitu“, jak se nyní říká. Rozkládají společnost a její smysl novými příběhy - tedy jazykem.
Neříkám, že každý z nás musí byt Abraham Lincoln nebo Steve Jobs či Elon Musk. Ale pokud vás to zajímá, můžete se naučit, jak ovlivňovat jazykem vaši realitu a být v tom dobří. To stačí. Svět se neskládá z géniů. Svět je tvořen lidmi, kteří mají odvahu jej tvořit a trvale vytvářet smysl, o který se jsou schopni dělit s dalšími lidmi. I vaše příběhy mohou změnit svět. Stačí se jen rozhodnout. Je to na vás.
Chcete ovlivňovat jazykem vaši realitu? Právě pro vás je připravený výcvik Komunikační excelence. V případě jakýchkoli dotazů nás, prosím, neváhejte kontaktovat.
