Co mě naučil rok 2020?

13. 01. 2021Petr HložánekOdborný článek

Možná spíš co vše mi přinesl, co zviditelnil a ukázal v plném světle.

Asi by bylo klišé opakovat, že přechod na online, v jistých periodách roku až 100%, byl samozřejmý a jednoduchý. Určitě to bylo o zkoušení a hledání. Jak co dělat a nedělat, s jakou technikou, jaká témata, v jakém počtu. Popravdě to z dnešního pohledu nebylo a není to nejpodstatnější. Více než kdy jindy mi přicházela na mysl různá přísloví, citáty, pranostiky, které tak nějak popisují, co se kolem děje či to alespoň dokreslují. Vyberu ty nejzajímavější.


Strach má velké oči.

Kolikrát mě napadlo, proč někteří lidé v mém okolí podléhají až panické hrůze a slepě důvěřují katastrofickým předpovědím. Byť za normálních okolností jde o celkem racionálně uvažující bytosti, jsou schopni vybrat ze zpráv to spolehlivě nejstrašidelnější. Strach z neznámého je v nás uložen hodně hluboko a jde vlastně o obranu. Podobně jako „kdo uteče, vyhraje“. Poučení pro mne? Je dobré mít na paměti, že „bát se“ je přirozené a zlehčování nepomáhá. Že je dobré umět přiznat „strach“. Že je užitečné i v takové chvíli zachovat chladnou hlavu a poslouchat, zvažovat - nevidět jen jedinou cestu/pravdu. Dá to práci, ale stojí to za to.


Co nevidím, nevím, že nevidím, tedy to pro mne neexistuje.

Potíž je, že pokud pro náš mozek něco neexistuje, je těžké najít argument, který by jej přesvědčil. Pokud tedy připustím jedinou možnou pravdu, cestu, variantu, pak nemám na výběr. Mozek nic jiného nevidí a veškeré argumenty budou potvrzovat tuto jedinou cestu (viz. potvrzovací bias). S projevem tohoto principu jsem se potkal za poslední dobu často. Je mnoho těch, kteří odmítli vidět jen jedinou, obvykle katastrofickou, variantu a začali hledat možnosti. Také je plno těch, co tu jedinou fanaticky brání – nu aby ne, když je jediná. Poučení pro mne? Zvykl jsem mít vždy na výběr. Pokud můj mozek vidí jen jednu cestu, vždy mu dám za úkol najít alespoň dvě další stejně přijatelné. Docela to funguje.


Smysl je víc než cukr a bič.

Pokud po někom něco chci, je užitečné vysvětlovat „proč“. Pokud se druhá strana připojí ke smyslu, je docela pravděpodobné, že bude spolupracovat a zadání naplňovat. Pokud jí „to“ smysl nedává, nezbude než ji přimět či motivovat - cukr a bič moc dlouho nefunguje. Musím stále více přitvrzovat či motivovat. A i tak bude mnoho těch, co začnou zadání obcházet. Příkladů je kolem za poslední rok víc než dost. Poučení pro mne? Vysvětlovat „proč“ se vyplatí. I když se zdá, že druhá strana rozumí, je užitečné smysl opakovat. 


Příčetnost je otázkou míry.

V jednom judikátu z konce 70. let se píše „Soud nezjišťuje příčetnost pachatele jako takovou, ale vždy jen příčetnost ve vztahu k určitému činu“ (Nejvyšší soud ČR 11 Tz 21/78). Jinými slovy, „příčetnost“ je možné hodnotit jen vůči něčemu. Podobně je tomu např. s efektivitou, účelností, bezpečností, optimálností a tak bych mohl pokračovat. Souvisí to trochu i s předchozím bodem, se smyslem. Nevím-li k čemu to má sloužit, těžko se hodnotí, zda jde o optimální postup. Poučení pro mne? Pořád si opakuji, když nevíš, kam pluješ, žádný vítr ti není dobrý. A parafráze. Když nevíš, co chceš dosáhnout, žádné měřítko ti neřekneš, zda už jsi tam (resp. to „správně“ vybrané ti „to“ potvrdí :-) )


Krásný rok 2021!

   

Zboží bylo přidáno do košíku

Nový online program - "Moderní vedení a řízení"